Vypnout/zapnout zvuk

Lou Bega

Lou

Německý zpěvák s italskými a ugandskými kořeny patří k největším senzacím přelomu tisíciletí. Jeho hit Mambo No. 5. (A Little Bit of…) dobyl většinu evropských hitparád včetně Velké Británie nebo Francie, kde se na špici udržel úctyhodných dvacet dva týdnů. Velkého úspěchu s tímto singlem, ale i později vydaným albem, dosáhl Bega i v zámoří, kde se jeho debutové album A little bit of mambo drželo dokonce na třetím místě. Z tohoto alba pochází i další velký hit, který sklidil jen o něco menší úspěch než Mambo No. 5. Řeč je o singlu I Got a Girl, ale hovořit můžeme i dalších úspěšných skladbých, například Tricky, Tricky nebo Mambo Mambo

 

Lou Bega začal svoji pěveckou kariéru už ve třinácti letech, když založil s dvěma kamarády rapperskou skupinu. DPřed tím však do svých šesti let žil na Sicílii se svou matkou, která odtud pochází. Později se oba přestěhovali za Begovým otcem, který odjel do Německa studovat. Bega se tak usadil v Mnichově, i když tím výčet jeho bydlení nekončí. Strávil totiž půlrok v rodišti svého otce Ugandě a rok žil také v Miami, kde se seznámil s tvorbou legendy mambo Peréze Prady. Právě tato osobnost ho výrazně ovlivnila v jeho pozdější hudební kariéře. Mimochodem jeho největší hit byl inspirován právě jednou z písní Pereze Prady. 

 

David Lubega, jak zní jeho právé jméno, vydal doposud pět alb, vystupoval v několika slavných amerických talkshow, a získal celou řadu ocenění v Německu, Itálii nebo USA, včetně nominace na slavnou Grammy. V poslední době se publiku znovu připomněl písněmi Sweet Like Cola nebo Give It Up. A vy se s ním můžete setkat osobně v Ústí nad Labem, 11. února na 8. Purum Plese Severočeských Patriotů.


LOU BEGA – rozhovor

Vyzkoušel jste si někdy život pouličního muzikanta? Kdy a kde, také v zahraničí?

Ano, byl jsem pouličním muzikantem. Odešel jsem z Německa, když mi bylo šestnáct a žil jsem dva roky v Miami, abych nasbíral zkušenosti. Stal jsem se členem hudební skupiny, se kterou jsme později hráli po barech, plážích, prostě kdekoliv, kam nás pozvali. Repertoár skupiny se rozšiřoval z reggae, rapu, jazzu až k latině. To byl můj začátek a směr, kterým jsem se vydal.  

  

Co vám ta zkušenost dala, co vzala?

Stát se pouličním muzikantem je neuvěřitelnou zkušeností. Není to o velkých akcích a o zástupech diváků. Je to o setkávání se s muzikantskými kolegy, o potěšení z muziky, ale hlavně o pokoře. Takže potom, když přijde úspěch, vzpomínky na tyto začátky vás udrží při zemi, protože si pamatujete, jaké je to hrát do prázdného prostoru bez diváků a čekat, že si vás někdo všimne. Tato zkušenost byla a je pro mne tou nejdůležitější částí mého života muzikanta, která měla vliv i na můj charakter. 

 

Liší se v něčem, “být úspěšný” v Evropě a v Americe?

Pro kontinentálního Evropana – muzikanta je velmi těžké dosáhnout úspěchu v USA. Je to obrovská země, žije v ní spousta národností a tím pádem i spousta hudebních stylů. Pro Brity je to mnohem lehčí neboť, když pominu jazyk, mají podobnou mentalitu, umění, humor a určitou sounáležitost, o které se spolu dělí. Já jsem si to užíval, a kdybych jim neřekl pravdu, že přicházím z Evropy, tak by si mysleli, že jsem se tam narodil. Takže ano, nebylo to tam lehké, ale bylo to úžasné. (Pozn. překladatele: Lou mluví čistou americkou angličtinou, bez akcentu).  

 

Vyšel někdy váš životopis? 

Ne, moje monografie vytištěna nebyla, ale mám vše uloženo v hlavě i srdci, všechny ty skvělé vzpomínky a zážitky. Jsem připraven se o ně rozdělit ☺.

 

Jaký je váš vztah k bulvárním médiím?

Nemám k bulváru žádný zvláštní vztah a někdy si jej občas i přečtu. Dělal jsem pro bulvár mnoho rozhovorů po celém světě, což mi umožnilo rozšiřovat povědomí o mě a mé muzice. Dalo by se tedy říct, že jejich články mi tak určitým způsobem pomohly.

 

Máte ve svém repertoáru převzatou písničku, které si hodně ceníte? 

Ano zpívám pár cover verzí při mých živých vystoupeních. Například „Just a Gigolo“, což je písnička z třicátých let a zpívám jí v latino verzi, nebo písničku od George Michaela „Club Tropicana“, kterou zpívám v jazzy latino verzi. Někdy zabrousím i do osmdesátých let, neboť jsem v té době vyrůstal. 

 

Když píseň Mambo No. 5 vládla světovým žebříčkům, které z ženských jmen v ní zmíněných bylo aktuální pro vaše srdce? 

V té době jsem měl v srdci dámu jménem Sandra. Strávili jsme spolu hodně času. Proto v textu je její jméno spojeno s „in the sun“ a ne s „all night long“. Myslel jsem, že spolu zůstaneme, ale nestalo se tak.

 

Kdy a jak přišel nápad na tuto písničku? 

Napsal jsem ji v Mnichově ve sklepě a trvalo mi to zhruba 40 minut. Zní to bláznivě, ale je to mnou nejrychleji napsaná píseň. Prostě se to tak stalo. 

 

Setkal jste se se zdařilou parodie na něj či jiný váš hit? Čí je, bavil vás? 

Je jich spousta. Nejvíce se mi líbí „Combo No. 5“ a „Bimbo No. 5“.

 

Vybrala si váš největší hit do reklamy nějaká prestižní firma? Jaké výrobky po světě už Mambo No. 5 propagovalo? 

Mambo No. 5 bylo mnohokráte použito v reklamách po celém světě pro mnoho různých produktů. Do dneška mi přichází mnoho nabídek. Zrovna teď budu podepisovat smlouvu s americkou společností na TV reklamu, v které půjde má muzika a v které budu i účinkovat. Je to neuvěřitelné, tenhle song je jako brand, který je spojován s pozitivní energií, nejen pro firmy, ale i pro běžné lidi. Když jsem jej skládal, tak jsem netušil jaký to bude mít dlouhodobý efekt.

  

Kdy jste si díky úspěchu své hudby poprvé připadal jako velká hvězda? 

Ne, necítím se jako velká hvězda. Mé skromné začátky mi to vždy připomínaly. Vím, že kdybych se tak začal cítit, tak mi to nepřinese nic dobrého do mého života. Ale pravdou je, že byly chvíle, kdy to přeci jenom s vámi zamává. Vzpomínám si, když jsem byl zván na Grammy nebo Music Awards, šel po červeném koberci a modelky se mnou flirtovaly.

 

Který největší koncert jste kdy měl? Kolik kam přišlo lidí? 

V Brazílii, krátce po natočení Mambo No. 5, jsem zpíval na velkém festivalu, na který přišlo více jak 100.000 lidí. Když jsem dozpíval, tak reakce publika byla tak ohromující, jako kdyby začalo zemětřesení. To bylo neskutečné. Musím říct, že účinkuji rád po celém světě, ale Brazílie je pro mne speciální. 

 

V roce 1999, kdy bylo vaše Mambo ve hře o Grammy, stejnou šanci měl i Ricky Martin, tehdy fenomén latinsko americké hudby. Jste si blízcí, uznáváte navzájem svou hudbu?

Poprvé jsme se sešli v roce 1999 a účinkovali spolu v Paříži, v Los Angeles, na World Show a i jinde. Ricky je velmi sympatický skromný chlap a dělá úžasnou muziku. 

 

Grammy tenkrát vyhrál Sting, který hodně míchá hudební styly. Jak vnímáte tohoto hudebníka a zpěváka, která vyšel z reggae rocku a později hrál s legendárními jazzmany?

Vyrůstal jsem na jeho muzice, a když jsme spolu skončili ve finále Grammy – Best Vocal Performance of the Year a on nakonec vyhrál, tak jsem byl skutečně rád, že zvítězil. Vždyť je to tak úžasný a nadaný muzikant. Já jsem si tehdy ani nepřipravil děkovnou řeč a byl jsem opravdu nervózní. 

 

Můžete slíbit, že to s námi v Ústí pořádně rozjedete? Že to bude mejdan jak má být?

Jasně, že si to spolu užijeme. Jsem strašně rád pohromadě s lidmi všude na světě, a těší mě si s nimi popovídat a porozumět jim. Jak jsem řekl předtím, necítím se jako velká hvězda, jsem jeden z vás. 

 

Moc se k vám těším!

Ahoj, Lou Bega